Rozhovor s Martinou – 16 let povolání studentka zdravotní školy

Piercing – nos, 5x levé ucho, 3x pravé ucho a levá labie.

P: Začnu otázkou, která mě napadla jako první – co na tvůj piercing říkají ve škole? Mám na mysli nejen spolužáci, ale hlavně učitelský sbor.

M: No, nejdříve jsem si přidala dvě náušnice do ucha. To nikomu nevadilo, dokonce mi maminka řekla, že mi to moc sluší. Spolužačkám se to taky líbilo a jediný spolužák kterého mám, nosil v té době také tři v jenom uchu. Pak jsem od spolužačky nechala píchnout do jednoho ucha ještě jednu náušnici. To bylo na praxi a nikdo si toho ani nevšiml, že ji mám. Je to spíš takové normální.

P: S tím nosem to bylo asi horší, ne?

M: To bylo. Kroužek v nose se nesetkal s pochopením. Spolužačky mě pomlouvali, nebo mi řekli že jsem sexy a přitom mě pomlouvaly.

P: Já jsem měl na mysli tvou třídní, o té jsme se bavili, než jsme začali dělat rozhovor...

M: Tak s tou to bylo zajímavé. Vyvolala mě, zkoušela mě z látky kterou jsem uměla. Pak mi napsala známku a řekla, jestli příště přijdu s tím kruhem, tak stejnou známku dostanu z chování. Dostala jsem tenkrát dvojku.

P: Vidím, že máš kroužek pořád, takže?

M: Mělo to pokračování doma. Rodiče se na mě rozčílili a vyslechla jsem si kázání. Dokonce chtěli, abych si sundala i ty náušnice co jsem měla podle nich navíc.

P: Nakonec sis prosadila své?

M: Jak se to vezme. Z kroužku si sundávám kuličku a kroužek obrátím směrem do nosu a není vidět. Takže tím nikoho nedráždím. Nosím tmavě modrý z titanu. Akorát když jsem byla u zubaře, tak toho všiml a ptal se mě co to mám.

P: Co jsi mu řekla?

M: Pravdu. A ukázala jsem mu jak to funguje. Smál se tomu.

P: Ale teď máš kroužek tak jak má být.

M: Jo. Do školy a doma si ho schovám, když jdeme s holkama ven, tak si ho upravím, aby byl vidět.

P: A co teď na to rodiče?

M: Je to už rok, zvykli si, ale doma s tím chodit nesmím.

P: Aha. A co tvůj nejčerstvější piercing, s tím ses pochlubila?

M: (Smích) Doma? No to ne! Dělal mi ho můj kluk. On chtěl taky nějaký, tak jsem mu ho píchla, myslím že odborně.

P: Kam?

M: Do kůže...

P: No tak, víš jak to myslím...

M: (Smích a mírné zčervenání) Tam.

P: Aha.

M: Chtěl se mi odvděčit, ale myslím, že se mi pomstil. Já jsem to vlastně chtěla sama, tak teď trochu trpím. Za dva dny to bude měsíc co ho mám. Už jsem si na to trochu zvykla. Nejhorší byl ale první týden. Nedala bych ho ale pryč za žádnou cenu!

P: Toho kluka?

M: No toho taky, ale měla jsem na mysli ten kroužek. Myslela jsem, že to bude hodně bolet, ale dalo se to vydržet. Nosím teď na něm malé zlaté srdíčko, co jsem dostala kdysi od maminky. Jednou se mě mamka ptala kde ho mám, že ho už na mě dlouho neviděla. Začala jsem se usmívat. Ona si myslela, že jsem ho někomu dala, ale řekla jsem jí, že jsem na něj trochu zapomněla. Tak jsem si ho za chvíli sundala a přišla jsem s ním na řetízku na krku. Teď ho preventivně ukážu že ho mám, aby se neptala kde je, ale mám ho pořád u sebe, jen někde jinde.

P: A plánuješ nějaký další piercing?

M: Jasně, chci ještě jazyk a pupík, ale až se mi zahojí ten poslední.

P: A víš že se tyhle úpravy těla dělají až po osmnáctém roku věku?

M: Jo, slyšela jsem. Už několikrát. Ale když jsem se narodila, tak mi hned píchli náušnice a to mi osmnáct rozhodně nebylo. V salónu to dělají od osmnácti, ale já si to raději udělám sama, beru to jako trénink, za dva toky budu zdravotní sestra.

P: Máš nějaký vyhlédnutý šperk který bys chtěla?

M: Spousty, ale máš asi na mysli piercingový šperk. Tak mám jeden vysněný. Je to rozesmáté sluníčko, to bych chtěla na pupík. Hned jak si ho píchnu, tak si ho tam dám.

P: Tak tomu moc nevěřím. Dokud se ti to nezahojí, tak z toho asi moc nebude, to poznáš sama, taky jsem si to protrpěl...

M: To je asi fakt, ale hned jak to půjde, tak si ho koupím.

P: A co ti na to řeknou rodiče?

M: Asi si už zvykli. Ale řeči budou, to je mi jasné. Taky si to budu muset protrpět. Ale stojí mi to za to.

P: A co ten jazyk, ten přijde na řadu kdy?

M: To ještě nevím, z toho mám strach, aby mě to v puse nezavazelo. Ještě uvidím.

P: Má hodně tvých spolužaček piercing?

M: Když nepočítám náušnice v jakémkoliv množství, tak jedna spolužačka měla propíchnutý pupík, ale musela si to sundat, protože jí to hnisalo a jedna má to samé co já. Ukazovala mi to jednou ve sprše a moc se mi to líbilo, tak jsem to chtěla taky a teď to chtějí ještě dvě holky, ale jedna z nich jen kecá, ta druhá to myslí asi vážně.

P: To je nějaká mánie, ne?

M: Normálka...

P: Aha, no jo, to mě nenapadlo. Nechtěla by ta tvá spolužačka udělat taky rozhovor? Podle toho co jsi mi o ní mimo tento rozhovor řekla, to bude zajímavé.

M: Já se zeptám a dám ti vědět.

P: Tak to díky za zeptání a díky taky za rozhovor.

M: Rádo se povídalo (zase smích)

zpet