Někdy na jaře 99 sem náhodou sledoval nějakou nováckou talkshow, nevím už jak to nazývali, ale v tom díle – což je podstatný si nechal na živo vypálit JXD hexagram (6 čar pod sebou) na rameno. Když to teď beru s odstupem času, příjde mi, že tam z toho dělali obrovskou pecku. Ne že bych z toho byl tehdy nějak na větvi a šel to hned zkoušet, ale tím to začalo, takže vlastně dík jim za to. V létě toho roku sem potkal svoji – dnes už manželku Lenku – a pak v náhlém hnutí mysli sem se rozhodl vypálit si L. Coby brendingový panic počínal sem si značně nezkušeně a bez nějakých velkých příprav vyrobil cejchovadlo z (myslím) 80ky hřebíku. Jako vhodný místo sem vybral levý lýtko, šablona měla asi 2,5x1 cm, vzal sem ji do kombinaček a nad plynovým hořákem rozžhavil do ruda. Tím moje odhodlání začalo rapidně opadat, při opakovaným přiblížení k noze několikrát a naprosto totálně. Nakonec mi se sebou došla trpělivost – nažhavit – přitlačit a bylo to! Trocha nasládlého smrádku ze spálené kůže a v zápětí obrovská euforie z překonání se… Těžko popsat. Zvláštní na tom bylo, že ukrutná bolest kterou sem čekal jaksi zapomněla přijít. Jako Velký frajer po nové zkušenosti, musel sem se pochlubit – samozřejmě uznání nepřišlo. Ještě během hojení – mimochodem to je na brandingu to opravdu „nejhorší“ - to nevypadalo zle. Ale protože cejchovadlo bylo jak sem popsal, vlastní jizva se rozjela a kdybych nevěděl co to vlastně mělo být, sám bych to nepoznal… Od té doby sem zkoušel a podstatně vylepšil techniku a můžu říct, že i když všechno nevyšlo vždycky přesně podle mých představ, sem spokojenej. Každý cejch má svůj příběh, myšlenku a všechny ke mně patří.