Gahan.love.DM

Takže, poprvé jsem se setkala s Tunelama, když mi bylo asi deset. Moc času od té doby neuplinulo, ale zdá se mi to jako věčnost. Tenkrát jsem potkala společně s matkou v jednom nejmenovaným obchodě hustýho týpka se spoustou piercingů, kérek a odhaduju tak s 15mm tunelama v uších. Matka ho pořádně zdrbla, já jen tiše žasla. Ale to je asi vše.mezi tím proběhlo pár návštěv tetovacího salonu, které byly spíš "okukovací", "poznávací" a "prohlížecí". Párkrát jsem si tam nechala propíchnot uši. Chtěla jsem si tam nechat propíchnout i nos a obočí, ale to mi v mých 11 letech neprošlo. Můj život dál ubíhal a s piercingem jsem se setkala zas o pár let později, kdy jsem si sama propíchla asi čtyřikrát uši, dlouho jsem uvažovala o různých piercingách a nakonec jsem si nechala nastřelit naušnici do nosu. Byl to děsně skvělej pocit, cítila jsem se jako nový člověk, byla sem svá. Lidi v mým okolí nebyli moc nadšení, ale kdo by se o ně staral?A bych se dostala zpět k tunelům... Bylo to někdy v létě 2005, Zjistila jsem si na internetu něco o tunelech a začala s roztahováním. První den jsem si do ucha strčila dvě takový ty bužírky na pletení těch podivnejch věcí na klíče, co tenkrát děsně letěli mezi mládeží. No, tak každej den jsem do uší nastrčila tak dvě až tři bužírky a průběžně jsem uši mazala "týtrý olejíčkem" a lihem. Asi za týden jsem přestala roztahovat, protože jsem dosáhla svých vytoužených 8mm. Uši hnisaly a krev z toho tekla, no byl to prostě humus. Z uší mi visely barevný dráty. Ale bylo to senza:o)) Všichni kdo to viděli z dálky, tak se jim to děsně líbilo, ale když si to přišli prohlídnout zblízka, tak rychle měnili názor i výraz obličeje. Najednou měli všichni péči a varovali mě, že mi upadne ucho a nebudu slyšet, prostě obvyklý keci rodičů a tetiček. Tetičky tedy byli docela v pohodě, když neměli keci, protože mi ouška opečovávali různejma bylinejma mastičkama. ale ze strany otce(jako vždy) to byl masakr. Pár dní na mě křičel, ať to vyndám, že chce abych byla normální a poučoval mě o lidském těle. Normál děs... Ale stačilo říct: "Tati! Já to prostě nevyndám, chápeš?" a už se mnou neprohodil ani slovo. Když opadly strupy a já se vrátila domů z dovolený, přestříhla jsem dráty a vrazila jsem do uší víčka od propisek. babička mi pak koupila nádherný 8mm tunýlky z chirurgické oceli s černýma gumičkama...nááádhera! Bylo sice pár okamžiků. kdy jsem litovala anechávala jsem si tunely stahovat, ale pak jsem si je zas nadšeně roztahovala:oD....Pak jsem si propíchla dvakrát ret, dvakrát nos, chrupavku v uchu...všechno až na tu chrupavku v uchu jsem vyndala, ale tynely sou prostě něco, co hodlám nevyndat...snad nikdy:o)) Teď mám v uších 10mm a jsem maximálně spokojená. Toť všechno o mých tunelech. Znám spoustu lidí, kteří si nechali udělat piercing protože to má každý a je to teď moderní. Tyto lidi fakt neodsuzuju, ale měli by se nad sebou zamyslet, jestli je to opravdu nutné, aby byly "cool" a "in"... Možná je to vina časopisů pro dívky a celkově pro mládež jako je BRAVO, TOP DÍVKY atd...Ale každý si musí udělat svůj vlastní názor a nebýt stádový pako v extra super moderním oblečku s piercem v pupíku a tetováním nad prdelí. Tudy cesta fakticky nevede. Mějte piercing a tetování kvůli sobě, svým názorům, vyjadřujte tím svoji osobnost, ale nepodtrhávejte tím svojí blbost a potřebu být moderní a jít s dobou... Za pár let, až bude moderní zas něco jiného si to necháte odstranit? Blbost...Chápu, tetování se odstraňujou i z jiných důvodů. Piercingy se vyndavají dost často...Ale řídit se nejnovější módou? Nechápu a pochopit ani nechci..
Několik let už uvažuju o tetování, nezajímá mě nikoho názor...Spousta potetovanejch lidí mě odsuzujou, že si to nechávám dělat kvůli módě, ale móda mě nezajímá. Je to z mé duše, cítím to tak..Tak snad se podaří a splním si jedno ze svých prání. Budu mít tattoo:o))

   

 

                            Gahan.love.DM
 

 

 

zpet