Ostatni

Dotaz:

Ahoj, Chtel bych se zeptat, jak se postupuje pri aplikaci "tunelu" do ucha. Zustane po vyndání díra?

 

Odpověď:

Postupovat při "vytunelování" ucha můžeš dvojím způsobem. Nejčastěji se postupně zvětšuje průměr náušnice, až vznikne díra odpovídající průměru tunýlku. Já osobně bych to také tak aplikoval. Na Internetu jsem ale viděl, že si ty díry někdo nechal vykrojit - je to rychlé, ale... co si budeme povídat. Bylo z toho dost krve a myslím si, že i to hojení nebude nic příjemného. Z vlastní zkušenosti mám vysledované, že díra o průměru 10 mm  se dá pořídit za 3 - 5 měsíců. Vždy po výměně náušnice za větší - nebo po přidání dalšího kroužku do dírky, se nějakou dobu musí počkat, aby se pokožka přizpůsobila. Dobré je také používat po aplikaci většího kroužku hojivý a změkčovací krém, kůže se tak snadněji regeneruje a dorůstá. Po vyndání tunýlku zůstane samozřejmě díra. Časem se sice mírně zmenší, ale pokud se jedná o díru po skutečném "tunýlku" o průměru těch 10 a více mm, nezaroste s největší pravděpodobností nikdy. Vše záleží také na osobních dispozicích - někomu nezaroste dírka po obyčejné náušnici nikdy, někomu se po týdnu už náušnice nedá nasadit. Nedá se to tedy plošně určit zda zaroste nebo zda dojde k jejímu zmenšení a o kolik. Je to velice individuální záležitost.

___________________________________________

 

Dotaz::

Slyšela jsem o play piercingu, co to je a jak se to liší od normálního piercingu – nebo je to to samé? –Rabbaca-

 

Odpověď:

Pod pojmem play piercing se rozumí piercing který se prování při různých hrách, většinou erotických. U play piercingu se jedná hlavně o propíchnutí těla na nějakém místě, přičemž se nechá jehla po nějakou dobu v ráně a pak se odstraní bez toho, aby se nahradila šperkem. U play piercingu jde hlavně o umocnění prožitku při BDSM scénkách a podobně. Play piercing se ve většině případů provádí na více místech najednou, přičemž se jedná i o místa, která by byla pro klasický piercing nevhodná – například čelo, kůže na rukou a na nohou a podobně. Někdy se u play piercingu používají také šperky a v ojedinělých případech se šperky nechávají v ráně do zahojení – to se provádí v případech, kdy je play piercing použit jako prostředek pro vytvoření trvalého piercingu. Takový piercing se pak stává na dlouhou dobu připomínkou prožitků které jsme získali při play piercingu. Ne vždy se pro play piercing používají silné jehly jako na trvalý piercing. Oblíbené jsou tenké jehly – tzv. “Inzulínky”, které nezanechávají viditelnou ránu, vpich nekrvácí a je nebolestivý. Při mnohonásobném play piercingu je to pak výhodou. Ze stejného důvodu se také používají jehly na akupunkturu, které už ale nejsou tak efektní z vizuálního hlediska.

Play piercing je stejně jako trvalý piercing – jeho provádění – oblíbenou součástí SM představení ve specializovaných klubech. Dokáže pořádně zvednout adrenalin v krvi jak účinkujících, tak diváků. Z tohoto důvodu je velmi ceněn, stejně jako jiné SM praktiky.

___________________________________________

 

Dotaz::

Ahoj tímto se Vás chci zeptat máte li nějaké zkušenosti s dřevěnými šperkami, asi tak přede třemi lety jsem nosil šperky z klasické chirurgické oceli, teď bych se chtěl vrátit k piercingu ale dřevěnému, zajímá z jakého dřeva se šperky vyrábí, jak je to bezpečné a kde se dají tyto šperky sehnat 

 

Odpověď:

Abych se přiznal, o dřevěných piercingových špercích - pokud se týká moderní doby a ne pravěku - jsem ještě nikdy neslyšel. Dřevo je organický materiál a dovedu si představit, co by dělalo v ráně - popřípadě už v zahojeném vpichu. Drželo by v sobě vlhkost, stalo by se přímo líhní bakterií a semeništěm infekce. Pokud pisatel skutečně někdy piercing měl, jak píše, tak určitě ví, jak často se šperk musí čistit! A pokud je šperk vyroben z nevhodného materiálu, například kovu který reaguje s potem, pak mohou vzniknout alergické komplikace, nebo přímo otrava pokožky. Nedovedu si ani představit, že by někdo dokázal vyrobit dřevěný piercingový šperk klasických rozměrů a ten šperk by vlastní silou držel pohromadě. Dřevo je vláknitý nesourodý materiál a jako takový musí mít určitou mocnost, aby nepraskl. Pokud bychom zašli do detailu a chtěli na toto téma polemizovat, pak by musel mít dřevěný piercingový šperk sílu kroužku několik milimetrů, musel by být chemicky ošetřen, aby nedocházelo k nasákavosti dřeva a chemické ošetření by muselo být provedeno látkou, která není toxická a k tělu netečná. To vše se vzájemně tak nějak vylučuje. Existuje sice způsob konzervace organických materiálů, kterému se říká polymerizace, ale tato úprava dřeva by jen zabránila jejímu rozkladu. Polymerizovaný materiál je mírně toxický a tvrdosti dřevu nepřidá, protože se jedná o měkkou látku. Takže shrnuto - na dřevěný piercingový šperk raději zapomeňte. A když už jsme byli u toho pravěku - některé kultury vyráběly šperky z kostí, kokosových skořápek, nebo například nosní jehly, které byly skutečně ze dřeva, ale používaly se hlavně k rituálním příležitostem. Dřevěná jehla je pořád něco jiného než kroužek. Jak vidíme na vykopávkách a na nálezech v hrobkách, už tenkrát lidé poznali, že kov je na takovéto účely rozhodně vhodnější a ne kov ledajaký, ale kov který neoxiduje - tedy zlato. Chirurgická ocel tehdy určitě nebyla k dostání ani u těch nejlepších kupců, je to výdobytek doby poměrně nedávné. Nerezová ocel jak ji známe dnes, je vynález první poloviny 20. století a teprve v 50. letech doznala změny ve své kvalitě - vynález tvrdé a nealergenní oceli. Takže se můžeme ještě dnes setkat s chirurgickými nástroji, které jsou vyrobeny sice z kvalitní, ale ne chirurgické oceli a jsou jen povrchově upraveny chromováním, nebo ty ještě starší niklováním. Takže ta "klasická" chirurgická ocel, o které pisatel píše jako o něčem samozřejmém, byla ještě nedávno něčím naprosto nedostupným. Buďme za ní rádi a nevracejme se k něčemu co už lidstvo dávno překonalo a opustilo, protože opravdu nebylo o co stát. Pokud by ale přece jen nechtěl někdo šperk z chirurgické oceli, má si možnost vybrat z mnoha jiných a vhodných materiálů - vyrábějí se šperky z titanu a jeho slitin, které jsou zajímavým způsobem tepelně barveny, nebo jsou na trhu šperky akrylové. Já osobně nejsem zastáncem umělých hmot, ale když se to někomu líbí... proč ne. Při výběru materiálů nezapomínejme ani na dávno používaný kov - zlato a vyvarujme se stříbru - obsahuje zinek, který je jedovatý a mohl by nám způsobit zdravotní problémy. O tom ale najdete na těchto stránkách pojednání v jiném článku, proto to nemá smysl dále podrobněji znovu rozvádět.

___________________________________________

 

Dotaz:

Ahoj, chtěl  bych Vás požádat o radu. Chci si udělat piers sám a jakou  bych měl použít kanylu na kroužek s drátem 2mm. Standartně vyráběné kanyly jsou největší oranžové (tedy vnější prům. 2mm - vnitřní tak 1,6). Znamená to, že je možné si píchnout pouze drát 1,6 a potom vyměnit za větší?

 

Odpověď:

.....je jednoduchá: buďto můžeš použít kroužek o průměru drátu 1,6 mm, nebo si sehnat kanylu o průměru 2,15 mm. Ony se totiž dělají, jen se špatně shánějí :o( Nejspíš bys je sehnal v nějakém piercingovém studiu. Koupit se v lékarně dají velmi zřídka, ale u dodavatele pro lékárny běžně - jen to má tu nevýhodu, že se prodávají po bednách a lékárny je nechtějí brát, protože se málo prodávají. Další možností by bylo sehnat si je někde v nemocnici, pokud máš známého či známou, kteří tam pracují.

___________________________________________

 

Dotaz:

Ahoj. Zaujaly me implantaty. Provadi se to u nas v CR? Z jakeho materialu musi byt implantat? Je nekde jejich nabidka a jake jsou zhruba ceny implantatu i sluzby? popr. doporuceni, zkusenosti a nazory ... diky moc! Radek

 

Odpověď:

Implantáty jsou u nás podstatně méně rozšířené než piercing. Ve své podstatě je mezi implantáty a piercingem propastný rozdíl, i když se někdy používají i piercingové šperky. Piercing prochází kůží - implantát je celý skrytý pod kůží. Segmenty pro implantáty se vyrábějí z chirurgické oceli, z plastické hmoty, která byla vyvinuta pro výrobu endoprotéz a stejně tak z keramiky, která byla vyvinuta pro totéž. Viděl jsem také implantáty z barevného skla, které byly umístěny poměrně nehluboko a vytvářely zajímavý barevný efekt. Původní technika implantátů je spíše příbuzná tetování, než piercingu. Princip spočíval v zadírání drtě barevných kamínků do kůže - a tím bylo prováděno něco jako tetování. V současnosti se vyrábějí implantáty různých tvarů, které se zašívají pod kůži a vytvářejí rozsáhlé plastické obrazce, nebo jen jednotlivé tvary. Efektně vypadá také kombinace implantátů a tetování. Z hlediska našich zákonů o ochraně zdraví se u nás v tatto salónech implantáty legálně neaplikují. Je to chirurgický výkon, který by měl provádět lékař - a v tom to vězí. Možná že existuje nějaká právní finta, která by aplikaci implantátu umožnila, ale nevím o ní. Takže neporadím. Jediný pořádný implantát který jsem viděl u nás pořízený, si jeho majitel prováděl sám. Navíc bych implantát nedoporučoval - cizorodé tělísko v těle, které je volně pod kůží, nesetrvává na jednom místě a rádo cestuje. Může se tak dostat i na místo, kde je nežádoucí a může uškodit. Z hlediska mých mizivých zkušeností s tímto bodyartem by bylo další pojednání spíše spekulací. Co mohu ale ještě dodat zajímavého, i když s chtěným implantátem to nemá moc společného: Kamarád ve stavu mírně hodně maximální opilosti upadl s krýglem v ruce, zarazil si do dlaně skleněný střep cca 2 cm dlouhý a 5 mm široký. O střepu nevěděl a ten mu do dlaně zarostl. Za tři roky se mu na loktu objevila malá bulka, která byla na dotek bolestivá a zvětšovala se. Jednou se do loktu uhodil, bulka se prořezala a střep, který si zarazil do dlaně, vycestoval ven - prošel nepozorovaně zápěstím - i kolem kloubu (!!!) - a předloktím až k loktu. Stejně tak cestují i implantáty, které se aplikují do poměrně řídké tkáně pod kůží. Pokud zjistíš o aplikaci - kde a za kolik něco více, dej vědět, můžeme o tom na našich stránkách dát řeč. A na závěr můj názor - líbí se mi to, je to zajímavé, už jsem o tom i vážně uvažoval, ale pak jsem dospěl k názoru - sám bych to nechtěl.

___________________________________________